Narodil jsem se na ostrově Érol v malé rodině sedláků. Otec Freus a matka Maria, oba z rodu elfů. Mám bratra Gorse a sestru Jurji. Bratr je o sedm let starší a odjel pryč z ostrova za lepším živobytím. Chtěl se stát truhlářem. Sestra zůstala doma a pomáhala rodičům. Začala mě lákat divočina. Už jako malý jsem si často hrál s mečem, ale nejvíce jsem užíval triků a mámení a to mi šlo velmi dobře. Na první úrovni jsem procházel ostrov a seznamoval jsem se se svými novými schopnostmi kouzlit. Nejvíce jsem cestoval sám a jen občas se ke mně na chvíli někdo připojil.

Potom jsem to takhle vedl asi na pátou úroveň, kde jsem zavítal na ostrov Manig. Tam jsem konečně začal vést svůj osud. Setkal jsem se s Theurginí Lasou ( mimochodem elfka a málem mi svou krásou popletla smysly a v budoucnu ji jistě navštívím a ...) Poté jsem zde pomohl Morlusům, velmi přátelští a silní vodní tvorové, mi dali přívěšek na památku. Pak jsem se dostal až na jižní část ostrova, kde se ke mně připojili alchymista Sarlo a válečník Brulis, oba z rodu barbarů, ale Brulis bohužel padl v boji. Zde jsem použil památku od Morlusů. Ale i přes mou snahu najít v lese Druida, který by byl schopen ho oživit, nepřežil. Pak jsem se vydal na sever, kde na mne někdo vypsal odměnu a já jsem musel utéct z ostrova.

Vyplul jsem spolu s alchymistou Sarlem a hraničářkou Arwen, z rodu elfů, na kterou jsme narazili ve středozemí. Ale zastihla nás na moři bouře a tak jsme ztroskotali na opuštěným ostrově. Nazvali jsme ho Magic. Byla to naprostá džungle a prazemě. Žili zde i dinosauři. Našli jsme si jeskyni na zabydlení. Mě v noci probudila neklidná záře, jmenovala se Saly, a pověřila mě úkolem, abych na ostrově zničil zdroj zla. Našli jsme tam tajný vchod a prozkoumali pár jeskyní. V některýc tekly lávové řeky a ožívaly sochy. Nakonec jsme zabili a zničili zdroj zla, ale u toho jsme také zabili ohnivého draka a odvezli jsme si jeho vejce. Našli jsme také velký poklad a hodně jsme zbohatli. Zabitím draka jsme ale vzbudili sopku a ta ostrov potopila zpět do moře, odkud ji před desetitisíci lety vyzvedl drak za pomoc, kterou mu tehdy podmořské království Mostnaga projevilo.

Povedlo se nám všem utéct a v bezpečí jsme se dostali na ostrov Garném . Zde jsem se nechal vyučit od Mistrů mágů na sedmou úroveň. Na ostrově se o nás už odpojila Arwen, kvůli touze se vrátit zpět na svůj rodný ostrov Dlokpas. Jednoho hezkého večera na procházce po pláži jsme spolu se Sarlem zahlédli na hladině mezi kameny skalních útesů se pohupovat podivný předmět. Byla to láhev s malým pergamenem uvnitř. Na pergamenu bylo krví napsáno: "Zachraňte nás z Magicu". Hned dalšího rána jsme se připravili na cestu " na Magic", potopený ostrov. Ale Sarlo se obával návratu, a proto tuto cestu odmítl. Měl jsem štěstí a ráno v hostinci jsem narazil na Dailona, zkušeného šermíře z rodu lidí(na sedmé úrovni). Společně jsme dopluli na místo, kde se původně nacházel Magic. Pomocí mého kouzla "vodní dech" jsme se potopili a našli jsme jeskyni. Byla zatopená jen z části, protože vchod byl níže než samotná jeskyně, a proto se zde udržela vzduchová bublina. Objevili jsme tu tajný vchod do zapomenutého království. Pomohli jsme z nesnází Adriele, dcery zesnulého elfa čaroděje, jménem Morkariéno, který se dal na temnou stranu a v jeho činech mu pomáhal upír Dorn. V konečném a velmi nebezpečném souboji s Dornem, kterého jsem porazili v mentálním souboji, byla Adriela smrtelně zraněna hrůzami a jediné co ji mohlo zachránit byl artefakt Morkarienovo oko. K jeho získání jsem musel projít "Uličku smrti". Uspěl jsem a tak jsem zachránil Adrielu. Zůstala tu, aby znovu povznesla toto temné místo.

Jako vděk nám poskytla ochranou ruku při návratu na Garném. Zde jsem se vyučil na devátou úroveň. Chvíli jsem se tu zdržel, abych se tu trochu porozhlédl. Ale netrvalo dlouho a narazil jsem na silný odpor skřetů. Když jsem našel první vesnici lehlou popelem, zrychlil jsem a namířil na sever ke hradu Morcoas, abych navštívil krále Liemond. Přijal mě a já se dozvěděl nějaké informace. Zároveň jsem byl pověřen úkolem zjistit něco nového, ale můj hlavní cíl byl najít důvod a zastavit ho, proč skřetům nevadí sluneční světlo. Vydali jsme se spolu s Dailonem prozkoumat blízké jeskyně. Asi po několika hodinách jsme měli štěstí a našli jsme malou laboratoř s pyroforem. Použil jsem své kouzlo"čtení myšlenek" a dostal z něj veškeré informace. Poté jsme se vydali zpět říct to vše králi. Byl potěšen, s jakou elegancí jsme to provedli. Obratem nás pověřil důležitým úkolem zjistit čas útoku a hlavní strategii. Celý hrad se už nyní chystal na velkou bitvu. Znovu jsme se vydali do jeskyní. Tam jsme našli i nejvyššího vedoucího vzbouřenců. Byl to mocný bojovník Emuris, z rodu barbarů. Naštěstí jsme se s ním nemuseli utkat v boji. Opět jsme získali informace, které jsme potřebovali, opět pomocí mého kouzla "čtení myšlenek". Dozvěděli jsme se ale i mimo jiné i, že chtějí odstřelit bránu, aby se dostali do hradu. Museli jsme se rozdělit, abychom stihli obě věci. Můj ďáblík se postaral, aby se zpráva o plánech, kterou jsem napsal, dostala ke králi. Já s Dailonem jsme se vydali hledat cestu, která by nás zavedla pod hradní bránu. Po krátkém hledání jsme už mířili úzkou uličkou směrem, kde by měl být hrad. To, že jsme cestou naráželi na skřety snad nemusím poznamenávat. Najednou se před námi objevili dveře. Za nimi se ozývali nějaké zvuky barbara a kudůka. Dailon vyrazil dveře a postaral se o barbara, který tu sloužil jako pomocník a já napadl kudůka mentálním soubojem. Dailon ho pak ještě nakonec omráčil. Já z něj vytáhl nějaké informace o výbušnině pod branou. Podařilo se nám ji zneškodnit a já jsem se vydal zpět do hradu a Dailon tam ještě zůstal, aby ji už nikdo nemohl zapálit. Když vypukla bitva, Dailon se vydal také do pevnosti. Ale narazil na malý problém. Při vystoupení z lesa ho spatřil Emuris. Jakmile jsem to z věže hradu spatřil, běžel jsem za králem pro pomoc. On mě odkázal na svého služebníka a ten mě dovedl do věže a tam byl….. nádhera. Za Dailonem jsme se dostal na orlu královském a stihl jsem to dříve něž se Emuris dostal úplně k Dailonovi. Srazil jsem ho a seslal ještě kouzlo, pomocí magického svitku,"vyvolání nemrtvých", abych získal čas a pomohl Dailonovi. Poté byl už schopen boje a já na něj seslal všechna zaklínadla, která by se mu mohla hodit. Poté už dokázal porazit v souboji Emurise, který asi vůbec neodhadl možnosti svého protivníka. Nakonec nás orel odnesl zpět do hradu. Já jsem se připojil ke králi a pomohl mu s velením v boji. Uspěli jsme a porazili jsme skřetí vojska. Hodně krve se prolilo, ale teď už je vše, jak má být. Nyní jsem připraven přestoupit na desátou úroveň a ...